Takže potom, co jsem napsal slohovou práci a zvládl praktickou maturitní zkoušku, jsem, podobně jako všichni letošní maturanti, šel k té ústní. Protože jedna ze čtyř známek na maturitním vysvědčení byla už rozhodnutá, stačilo se připravit na zbylé tři zkoušky:
- český jazyk a literatura
- teoretická odborná
- angličtina
Jedinným volitelným předmětem byla angličtina (na výběr bylo z matematiky, sítí, ekonomie atp.), ostatní dva byly povinné. Svědomitě jsem se připravoval pouze do češtiny a to v zásadě díky opakování ve škole po celý rok, o svatém týdnu pak tři dny intenzivně. Do odborné jsem si přečetl něco z programování, kde jsem měl mezery (např. .NET remoting) – příprava asi jedno odpoledne. Zbytek? Doufal jsem, že na 4 projdu u každé otázky a moc jsem to neřešil. Jednak nebyl prostě čas a hlavně ani chuť. Dá se říct, že dva dny před maturitou sem nic moc nedělal, večer před ní jsem si akorát zašel do kina na Indiana Jonese…
Český jazyk a literatura
Vybral jsem si otázku číslo 8 – Realismus v české a světové literatuře. Trochu jsem váhal, kdo všechno tam patří a o jaké století se jedná, ale ukázky děl (kde u jedné byl zmíněn autor a rok) mě navedly správným směrem. Ze slohu jsem dostal za 2, což mě dost překvapilo - čekal jsem tak trojku. Celkově jsem dostal jedničku.
Odborná teoretická
Každá otázka tady sestávala ze čtyř podotázek, přičemž dvě z nich patřili do programování a ostatní pak byly z automatizace, elektrotechniky, ekonomie a kdo ví čeho ještě. Jelikož jsem uměl dobře pouze to programování, nechával jsem tomu volný průběh a byl smířen se známkou 3-4. Nakonec mi však padly pěkné otázky: z programování serializace dat a asp.net, z ostatních PC a analogový/digitální signál, což ve výsledku vedlo ke dvojce (holt jsem u popisu archaické základní desky trochu zmatkoval, nepoznal ISA sběrnice atp.).
Angličtina
Tak tady to bylo naprosto bez přípravy. Měl sem jasno akorát v jedné věci: nechci Kanadu ani americkou literaturu. No a co se nestalo? Americká literatura. Nevím sice jak, ale nakonec mi dali za 1 (podíl na tom mělo asi mé vyprávění o filmu Catch 22, který jsem nedávno shlédl a závěrečná gramatika).
U vyhlášení jsme se pak dozvěděli i známku z praktické zkoušky, kde jsem podle očekávání dostal také za 1. Celkově tedy 1 2 1 1 = 5. To by bylo asi tak všechno, co bych si tu rád pro sebe uchoval. Jednou větou: lépe to dopadnout nemohlo. Jsem za to rád, i když vím, že hrdý ani pyšný na to nejsem (není proč). Maturita je často přeceňována a i když si nemyslím, že by to byla fraška (alespoň u nás se žádné nápovědy na potítku nekonali), pořád je to jen obyčejná a vcelku jednoduchá zkouška.
Hrdý můžeš být na to, že tvoje maturita nebyla fraška. Pohádky, které poslední dobou poslouchám o tom, jak slečna XYZ složila maturitu, mě taky vedou k závěru, že na většině škol je maturita fraška a proto nemá skoro žádnou vypovídací hodnotu o vzdělání člověka. Můžeme jenom doufat, že snad VŠ jsou na tom lépe.
[1] Naprostá pravda.
Jen tak mimochodem, kolik máš prstů?
[3] No přece dvacet, to je jasné.. (akorát počítat neumím).
[1] S odstupem času musím říci, že VŠ na tom jsou lépe.
Sám náš docent z Fyziky nám říkal: “úroveň základních škol klesá, úroveň středních škol klesá, ale vysoké školy si musí ponechat jistou úroveň…” Když třeba srovnám učení se matematiky na maturitu (dvě odpoledne) a učení se na jednu zkoušku z matematiky (cca 5 dní), tak si říkám, že maturita byla vážně lehká. :c)